Farma GG

Koně s vadami a jejich výcvik

I pro koně s vadami platí základní principy výcviku. Základem pro maximální využití možností koně je především výcvik a rozvoj jeho uvolněných pohybů a kmihu. V závislosti na druhu vady však musíme používat některé specifické postupy.

Koně s nedostatkem exteriéru.

Ideální koně bez nedostatků neexistují. Koně s výrazně zřetelnými nedostatky tělesné stavby se v jezdeckém sportu vyskytují velice zřídka. Při neznatelném odklonu od ideálu musí trenér především zajistit, aby se slabší části těla na počátku výcviku nepřetěžovaly. Pomocí různých zpevňujících cvičení se pak postupně zvyšuje zátěž na tyto části. Pracovat s koněm, který má nedostatky exteriéru je těžší než pracovat s koněm normálním. Proto by se takovému koni měl věnovat zkušený jezdec.

V průběhu výcviku musíme nejčastěji řešit problémy spojené s nedostatky v postoji nohou, tvaru krku a hřbetu koně.

Nesprávný postoj nohou.

Při výběru koně pro sportovní využití se postoji nohou věnuje většinou dostatečná pozornost. Důležitý je především postoj zadních nohou.

Od koní s příliš blízkými hlezny (kravský postoj) nebo naopak s příliš dalekými (sudovitý postoj) nelze vyžadovat příliš vysoký stupeň shromáždění. Koně s kravským postojem se však bez velkých problémů mohou vycvičit do lehkých soutěží. Při šavlovitém postoji mají dokonce někdy značný talent ke skákání. U koní se sudovitým postojem by při takovémto výcviku dříve či později došlo k přetížení hleznových a spěnkových kloubů.

Nepravidelná forma krku.

Specifické přístupy vyžaduje při výcviku dlouhý tenký krk, krátký tlustý krk a jelení krk.

Dlouhý tenký krk má krátké tenké svaly. Je-li navíc vysoko nasazený a v horní části silně ohnutý, jde o krk labutí. Než se takovýto krk správně vytáhne a zpevní, mohou proběhnout měsíce i roky pilné práce. Především je nutno dosáhnout stabilního postavení krku vzhledem ke kohoutku a zpevnit svaly mezi plecemi a krkem. K tomu je nezbytné při volném pohybu dopředu přivést koně na přilnutí při použití tlustého udidla. Teprve při dostatečném rozvoji krčních svalů má význam pokračovat v dalším výcviku koně.

Krátký tlustý krk bývá obvykle nízko nasazený. Takoví koně jsou obtížně jezditelní. Je třeba je opracovat dlouhou dobu na lonži.

Jelení krk se vyznačuje příliš silným rozvojem svalů v jeho dolní části. Po správné přípravě jelení krk zmizí. Je však k tomu třeba naučit koně vytahovat krk při pohybu v kroku a klusu na volné otěži. Pomůže též překračování kavalet a gymnastické skoky. Taková práce má probíhat několik měsíců. Přílišným působením otěží lze naopak krk koně pokřivit.

Nedostatky ve hřbetu.

Forma hřbetu má velký vliv na práci jeho svalů. S obtížemi se setkáváme při dlouhém, krátkém nebo přestavěném hřbetě koně.

Mnohé dlouhé hřbety jsou dobře vázány s kohoutkem i křížem, takže nepředstavují žádný výcvikový problém. Pokud má však kůň navíc slabý kříž, může dojít k odporu v práci a kůň málo pracuje zádí. Nesoulad mezi předníma a zadníma nohama se většinou nejvíce projevuje ve cvalu, kde chybí skákavost. V klusu kůň budí dojem, že jezdec sedí na dvou koních. K vytvoření souladu mezi předkem a zádí nejlépe poslouží volný klus a energický cval v lehkém sedu. Pomáhá též opatrná práce na kavaletách při větších vzdálenostech mezi nimi. Takové koně lze vycvičit pro lehké soutěže a jako koně terénní.

Krátký hřbet dělá koně kvadratického, takže těžko hledá rovnováhu. K jejich uvolňování používáme kavalety a nízké gymnastické skoky, které překlusáváme v lehkém sedu.

Přestavěný je takový kůň, u kterého je horní část zádi vyšší než vrchol kohoutku. Téměř vždy má takový kůň otevřené hlezno. Je třeba ho jezdit především v lehkém klusu a nedat mu možnost navalit se na otěž. Pružnost kloubů zadních nohou zdokonalujeme prací na kruhu a prací na dvou stopách. Jedině tak nedojde k předčasnému opotřebení předních nohou. Někteří přestavění koně mají velké schopnosti ke skákání.

Koně s vadou temperamentu.

Temperament a psychické vlastnosti patří mezi vrozené kvality koně, které je však možno zlepšovat, nebo naopak velice rychle zhoršit. Vady temperamentu se napravují mnohem hůře než vady exteriéru a vyžadují velkou sebedisciplínu jezdce.

V průběhu výcviku nejčastěji řešíme problémy liknavosti, vzdorovitosti a bázlivosti koně.

Liknaví koně.

Snaha pohybovat se dopředu je velmi cenná vlastnost koně. Při její ztrátě je výcvik velice ztížen. Nezbývá než používat energické pobídky. Je třeba často jezdit do terénu, nejlépe ve společnosti dobře se pohybujícího stájového druha. Za zlepšení kmihu je třeba koně chválit a pomůcky zjemňovat. U mladých koní musíme včas odlišit únavu od lenivosti a koně nepřetěžovat.

Vzdorovití koně.

Mnozí koně jdou příliš energicky dopředu, kozlují a vyhazují zádí, zvláště pod slabšími jezdci. Pokud nejde jen o stájovou bujnost a neuvolněnost, je třeba zesílit pomůcky holeněmi, koně okřiknout, případně použít bičík či jízdárenský bič. Vrozená vzdorovitost se obvykle projevuje již při práci na lonži. Jestliže vzdoruje starší kůň, pak to znamená, že při jeho přípravě došlo k nějaké chybě, případně že nechápe požadavek jezdce.

Bázliví koně.

Tento nedostatek vyplívá z lehce probuditelného instinktu sebeobrany, který nutí koně utéci do nebezpečí. Takový koně mají obvykle citlivý nervový systém a mohou reagovat na libovolné nezvyklé jevy jako hluky, zápachy, dotyky, rychlé pohyby ap. S touto vlastností je třeba počítat a proto výcvik mladých koní nemohou dělat lidé netrpělivý a nervózní. Nezkušený, hrubý nebo rozdrážděný jezdec by mohl tak zesílit bázlivost u citlivého koně, že by se pro něj stala trvalou vlastností a tím omezila jeho použití.

Jestliže se bázlivost začne projevovat až v průběhu výcviku, je nezbytné vyměnit jezdce. Důvěru v člověka lze obnovit pouze dlouhými procházkami v terénu a celkovým klidným a laskavým zacházením. Totéž platí pro bývalé dostihové koně, u nichž potřebujeme, aby tímto způsobem zapomněli na svoji předchozí kariéru. Trpělivost pak bude štědře odměněna čistokrevným koněm, jehož rozum a energie může udělat další práci pro jezdce potěšením.